Záhadné kamenné řady u Kounova
a pylová analýza

RNDr. Vlasta Jankovská. CSc., botanický ústav AV ČR CZ, 603 00, BRNO

Kounovské kamenné řady na náhorní plošině Rovina (kóta 525,2 m) v oblasti Džbánské vrchoviny, jihozápadně od Loun, byly a průběžně stále jsou objektem zájmu odborníků, amatérů i místních obyvatel. Z odborníků to byli především archeologové, kteří se pokoušeli svými metodami zjistit stáří a účel těchto megalitických útvarů. Postupně se do objasňování otázek, spojených s kounovskými kamennými řadami, zapojili i další specialisté. Ať již to byli vědečtí pracovníci různých institucí, či nadšení soukromí badatelé. V tomto příspěvku není dost prostoru na komentář ke všem dosavadním výsledkům, úvahám a spekulacím, které se problematiky týkají. Odkazuji proto na populárně - vědeckou publikaci HELŠUS & HLUŠTÍK (1991) kde jsou shrnuty výsledky, týkající se tohoto i dalších podobných objektů v Čechách. O tom, že doposud není vůbec jasno v názorech na stáří a účel uvedených kamenných řad, vypovídá i pasáž v publikaci SKLENÁŘ (1995). Proto se diskutuje, zda byl tento záhadný objekt posvátným hájem, tržištěm, mezemi plužin, polí, astronomickou pozorovatelnou, závodištěm, přistávací dráhou, kalendářem, obětištěm apod. Co je podstatné, je to, že dosud stále neznáme stáří těchto řad. Archeologický výzkum z r. 1976 (dr. Waldhauser a dr. E. Pleslová) zjistil mezi řadami stopy po orbě neznámého stáří a úlomky keramiky z konce 1. stol. a z novověku. Tyto nálezové úrovně však byly prokazatelně mladší, než byla doba rekonstrukce řad. Je třeba se zmínit i o blízkosti keltského hradiště na Rovině i o tom, že okolí Roviny bylo osídleno nepřetržitě již od paleolitu. Dosud byl problém studovaného objektu řešen z hlediska archeologického, historického, geologického, petrografického, využívaly se údaje pamětníků, zahraniční analogie a diskutovaly se astronomické aspekty (HELŠUS & HLUŠTÍK 1991).

Z iniciativy publicisty a soukromého badatele J. Zemana a archeologa dr. J. Waldhausera a terénní pomoci pracovníků Okresního muzea v Lounech byl proveden na podzim 1996 odběr vzorků pro pylovou analýzu. Iniciátoři akce totiž došli k závěru, že je třeba do řešení problémů zapojit obory, které se doposud na vyjasňování dvou základních otázek - stáří a účel kamenných řad - nepodílely. K výzkumu byl proto nově vedle fyzika přizván i paleoekolog-pyloanalytik.
Ze strany pyloanalytika se zpočátku jednalo o přístup mírně skeptický. Rozhodující pro provedení pylových analýz je totiž přítomnost vhodného materiálu, obsahujícího pylová zrna. Filozofií zamýšleného studia bylo, že pokud má tato metoda něco zjistit, je třeba provést pyloanalytický výzkum materiálu, uloženého pod některým z kamenů, kterým nebylo od doby jeho zasazení do terénu hnuto. Bylo ovšem jasné, že nelze na náhorní plošině a navíc na opukovém podloží nalézt např. materiál o charakteru rašeliny. Při samotném odběru bylo zjištěno, že pod několikacentimetrovou vrstvou humusu, který je pro pylovou analýzu vhodný, leží již jen relativně jemnozrnný zvětralý opukový plášť. Do tohoto bělošedého materiálu byly kameny usazeny. Opukový materiál, zvláště z nejspodnějších poloh, byl převážně anorganický a zdál se být proto naprosto nevhodný pro pylovou analýzu. V první kamenné řadě byl odebrán vzorek z hloubky 30 cm z pozice, odpovídající poloze, na níž hlavní kámen stál. Poté byl vzat vzorek z hloubky 20 cm mezi dvěma menšími kameny, kterými byl hlavní kámen obložen. Svrchní vzorek (5 cm) ležel těsně pod vrstvou humusu. V desáté řadě byl odebrán vzorek z baze hlavního kamene (30cm), vzorek z 20 cm, který těsně přiléhal k hlavnímu kamenu, vzorek z 5 cm na rozhraní minerální a humusové vrstvy a konečně vzorek z humusové vrstvy (0cm) poblíž studovaného kamene.
Při chemické přípravě vzorků nereagoval materiál na kyselinu chlorovodíkovou (absence karbonátů) a proto byl hned podroben 24 hodinové preparaci v kyselině fluorovodíkové, s cílem odstranit křemičitany. Metodou acetolýzy byly odstraněny nežádoucí organické složky. Již první pohled do mikroskopu překvapivě ukázal, že všechny vzorky obsahují značné množství pylových zrn a spór, a že všechna pylová spektra budou mít pozitivní vypovídací hodnotu. Pylová analýza mohla být proto provedena běžným způsobem. Její výsledky jsou presentovány v tabulích a graficky znázorněny v pylových diagramech. Příčinou dobrého uchování pylových zrn a spór bylo kyselé prostředí materiálu, vzniklého odvápněním matečné opukové horniny.
Pylová spektra všech sedmi vzorků svoji skladbou i kvantitativními hodnotami rostlinných taxonů potvrzují, že se uložila v době, kdy na studované lokalitě probíhala zemědělská činnost. Mimoto jsou si pylová spektra vzorků z obou od sebe vzdálených řad velmi podobná, liší se pouze v detailech, způsobených úzce lokálním výskytem některých rostlin. Průkazné odlišnosti lze pozorovat ve skladbě pylového spektra svrchních a spodních vzorků a to opět u obou řad. To by mělo být navíc důkazem, že nedošlo k ovlivnění spodních, minerálních vrstev pylem z horních, humusových poloh.
Lokalita nebyla v době, kdy zde zjištěná pylová spektra sedimentovala, kryta lesem, ale byla zemědělsky využívaná. Vysoké pylové hodnoty obilovin Triticum Typ (typ pšenice) vypovídají o pěstování některých obilovin, které mají uvedený typ pylového zrna (pšenice Triticum, ječmen - Hordeum, oves - Avena). Jednoznačně bylo potvrzeno pěstování Secale (žito). Obilní kultury byly provázeny polními plevely; velmi početně zde rostl Rummex acetosella (šťovík menší) a to především ve starší zemědělské fázi. Potvrzen byl také výskyt Agrostemma githago (koukol polní) a jen velmi sporadická přítomnost Centaurea cyanus (chrpa modrák). Za druhy plevelné lze považovat rovněž většinu taxonů čeledi Silenaceae (silenkovité), Sclerantus annus (chmerek roční), Spergula (kolenec), Silene (silenka) i Cerastium T. (typ rožec, jehož pyl je stejného typu jako plevel ptačinec). Druhy čeledi silenkovitých však mohly růst i na pastvinách a jiných antropicky vzniklých biotopech např. Dianthus (hvozdík). Typickými indikátory antropogenně ovlivněných stanovišť jsou rovněž Plantago lanceolata a P. major-media (jitrocel kopinatý, j. větší-prostřední). Rostou na člověkem a domácím zvířectvem ovlivněných biotopech (pastviny, cesty a jejich okraje apod.). Na trvale sešlapávaných plochách i v polních kulturách rostlo Polygonum aviculare (rdesno ptačí). Rovněž vyšší pylové hodnoty Chenopodiaceae (merlíkovité), Asteraceae (hvězdnicovité), Brassicaceae (brukvovité), Artemisia (pelyněk) a Urtica (kopřiva) vypovídají jednoznačně o činnosti člověka a eutrofizaci půd následkem hromadění živočišných odpadů.
Celá náhorní plošina Roviny nebyla zalesněna a na okrajích polí, mezích, cestách, stráních a obdobných stanovištích rostly druhy lučních a stepních biotopů jako Campanula (zvonek), Centaurea jacea (chrpa luční), C. scabiosa (chrpa čekánek), Helianthemum (devaterník), Knautia (chrastavec), Lathyrus (hrachor), Sanguisorba officinalis (krvavec toten), Saxifraga granulata (lomikámen zrnitý), Genista (kručinka), Hypericum (třezalka), Trifolium pratense (jetel luční) a řada dalších taxonů z nalezených čeledí. Mimo uvedených vyšších cévnatých rostlin je dobrým indikátorem existence polí, tj. orné půdy i mechorost Anthoceros punctatus (hlevík tečkovaný), jehož spóry byly nalezeny.
Velmi zajímavé, ale naprosto opodstatněné jsou nálezy nápadně vysokých pylových hodnot Calluna vulgaris (vřes obecný) a to u všech vzorků v první řadě a v hloubce 20 a 30 cm v řadě desáté. V týchž hloubkách desáté řady byly zjištěny rovněž nebývale vysoké hodnoty spór Lycopodium clavatum (plavuň vidlačka). Právě těmito nálezy s jejich vysokými hodnotami se liší u desáté řady vzorky z hloubky 20 a 30 cm od vzorků svrchních (0 a 5 cm) a indikují tak rozdílnou vegetační situaci na stanovišti ve dvou různých časových fázích. Jak vřes, tak i plavuň vidlačka jsou velmi dobrými indikátory druhotně degradovaných lesních půd na kyselém podkladu. Degradovaná stanoviště indikuje také Pteridium aguilinum (kapradina hasivka orličí). Stejně tak potvrzuje výskyt bezlesých biotopů na lesních pasekách, podél lesních cest apod. Chamaenerion angustifolium (vrbka úzkolistá). Vřes, plavuň vidlačka, hasivka orličí i vrbka úzkolistá mohly velkoplošně porůstat některé neobdělávané, ovšem dříve už lidskou činností narušené plochy. Mohly však růst také právě mezi kameny v řadách, v místech, kam nezasáhla orba. Významným antropogenním indikátorem jsou v případě pylových analýz provedených u uvedených dvou profilů Poaceae (lipnicovité divoké trávy). Předpokládám, že jde např. o zástupce rodů, které se vyskytují na lesních světlinách (Calamagrostis - třtina, Deschampsia - metlice).

Pylové spektrum dřevin odpovídá rovněž antropicky narušeným porostům. V zájmovém území rostly především plevelné dřeviny, rychle pronikající na odlesněné plochy původních lesních porostů. V bezprostřední blízkosti, patrně i mezi kameny jednotlivých řad, rostla Betula (bříza), Pinus (boroviee), Salix (vrba - patrně jíva), možná i Rosa (růže) a Sambucus nigra (bez černý). Nedaleko se vyskytovala Alnus (olše). Je však zajímavé, že byl jen sporadicky nalézán pyl dřevin, které v původních lesních společenstvech byly dřevinami dominujícími, tj. Abies (jedle) a Fagus (buk). Zatímco jedle není v současnosti v území podstatněji zastoupena, jsou naopak i pro blízké okolí lokality Roviny typické bukové porosty. A přestože např. profil pod kamenem v desáté řadě leží v bezprostřední blízkosti svahů s bukovými porosty; má pyl buku i zde pouze sporadický výskyt. Po bříze a borovici stojí v počtu pylových nálezů na třetím místě Picea (smrk). V době ukládání zjištěných pylových spekter se tedy smrk musel vyskytovat v blízkosti. Mladší vzorky (vzorek 0 a 5 cm v řade desáté; vzorek 5 cm v řadě první) obsahují již i pyl Larix (modřín). Tato dřevina v území původně nerostla (nejbližší původní výskyt je v Alpách a Jeseníkách). Do území byla zavedena nejdříve v 70. letech 18. stol. (ústní sdělení dr. F. Mladý). V současnosti roste přímo na lokalitě mezi kamennými řadami. Pro nejmladší vzorky je typická přítomnost pylu Juglans (ořešák) a Sambucus racemosa (bez hroznatý).
Zalesněnost území byla ve starší fázi menší než ve fázi mladší a naopak, daleko větší byl ve starší fázi rozsah zemědělských ploch. To lze pozorovat na pylových hodnotách obilovin a některých polních plevelů, především Rumex acetosella (šťovík menší).
Výše provedené zhodnocení zjištěných pyloanalytických dat podalo důkaz o existenci polních kultur, pastvin, opuštěných orných ploch i o jinak antropicky narušených stanovištích na lokalitě Rovina. Co však z toho vyplývá a co je jinak důležité pro řešení problematiky stáří, původu a funkce kounovských kamenných řad? Nelze si dělat iluze, že tato otázka bude již nyní vyřešena. Objektivně se sice prokázala existence polí přímo mezi kamennými řadami, nepodařilo se však zjistit jejich stáří. Za předpokladu, že by bylo nalezeno např. velké množství pylu Centaurea cyanus (chrpa modrák), mohlo by se spekulovat o stáří středověkém či mladším. Tento plevel měl totiž v Čechách velké rozšíření právě od středověku a jeho pylová křivka byla vázána především na pylovou křivku Secale (žito). Na Rovinách byl však pyl chrpy modráku zjištěn pouze stopově. Nelze vyloučit některé specifické okolnosti, které to právě na Rovině způsobily. V některých oblastech je rovněž dobrým indikátorem středověkého a mladšího zemědělství pyl Fagopyrum (pohanka). V profilu v první kamenné řadě se vyskytoval ojediněle pyl podobný pohance, ovšem menší. Zatím není známo, které mateřské rostlině patří. Navíc není jisté, zda se vůbec někdy pohanka v oblasti Džbánu pěstovala. Indikátorem rozšiřujících se orných polí ve středověku bývají i nalezené spóry mechorostu Anthoceros (hlevík). Je však víc než pravděpodobné, že hlevík může indikovat stejně tak dobře i předstředověké zemědělství. O existenci polí lze v případě kounovských kamenných řad spekulovat již od doby Keltů. Mohu jen podotknout, že i mne překvapil pohled do mikroskopu, kdy se objevil nečekaně početný pyl vřesu. Okamžitě se vybavilo spojení: Keltové a vřesoviště. Je však nutná velká opatrnost, abychom nezašli na scestí. Je totiž možné a snad i pravděpodobné, že se mohl dostat pyl zjištěných pylových spekter až na bázi kamenů v kamenných řadách při pozdější orbě a dalších zemědělských aktivitách. Kamenné řady tak mohou být starší než zjištěná zemědělská činnost a mohly sloužit ke zcela jinému účelu než pole. Otázku účelu těchto řad tato první pylová analýza také nevyřeší. Důkladné usazení jednotlivých kamenů, spojené se značnou pracností (zvláště za předpokladu, že kameny nejsou místní provenience)je zatím v rozporu s představou, že by šlo pouze o hranice polí. I když: jeden lesník mi ve zcela jiné souvislosti sdělil, že na Třebíčsku byly někde kameny na hranicích polí usazovány na "hnízdo" z ametystů. Důvodem měla být jistota, že se tímto způsobem pozná případné posunutí kamene. Jednalo se však o hraniční kameny a ne o celé kamenné řady.
Nyní k výpovědi pylového spektra dřevin. Jak bylo zjištěno převládá pyl břízy v případě první řady a pyl borovice u řady desáté. Obě dřeviny jsou výrazně světlomilné a rychle pronikají na odlesněné plochy. Dřeviny původních lesních porostů, které před odlesněním plató a svahy Roviny kryly, jsou sice v pylovém spektru přítomny, ale v zanedbatelných hodnotách.

Geobotanická rekonstrukční mapa ČSSR (MIKYŠKA et al. 1968) zde uvádí úzký pruh mapovací jednotky "květnaté bučiny" (Eu-Fagion), tedy společenstvo s převládajícím bukem a jedlí a s přítomnosti některých listnatých dřevin (př. klenu). Daleko větší rozsah má mapovací jednotka "dubo-habrové háje" (Carpinion betuli), "subxerofilní doubravy" (Potentillo-Quercetum) a "acidofilní doubravy" (Quercion robori-petraeae). Jen sporadicky a ve větší vzdálenosti od námi studované lokality je naznačena mapovací jednotka "šipákové doubravy" (Eu-Quercion pubescentis). U všech těchto jednotek je třeba předpokládat vůdčí roli dubu, habru a dalších listnatých dřevin. Proto je na první pohled nápadná převaha pylu smrku (Picea) a naopak sporadický výskyt výše uvedených dřevin. O čem tento fakt svědčí? Možná právě o výsadbě smrku, pokud se neprokáže, že zde tato dřevina byla původně skutečně hojná (o tom však lze pochybovat). A kdy k této výsadbě docházelo? Nejdříve v pozdním středověku. To by však potvrzovalo, že i tato pole jsou pozdně středověkého či mladšího stáří. Zdůrazňuji opět, že úvahy o stáří se netýkají "kamenných řad". Ty zde mohly být již předtím. Jako dřeviny nejmladší se na lokalitě objevily Larix (modřín) a v okolí Juglans (ořešák); obě dřeviny byly zavedeny až v historicky nedávné době (modřín v 70. letech 18. stol.). Prozatím je tedy možno spekulovat, že pylová spektra jsou středověká či mladší, ale toto stáří nelze prozatím ani spekulativně vyslovit pro kamenné řady.
Pozitivním výsledkem provedených pylových analýz je především fakt, že v rozpadlém opukovém materiálu byla nalezena pylová zrna, a že zjištěná pylová spektra mají dobrou vypovídací hodnotu. Do budoucna to znamená další naději pro podobný, avšak již podrobný pyloanalytický výzkum. Výsledky předložených pylových analýz udávají směr, kterým by se měl ubírat další výzkum této archeologické lokality, aby skutečně nezůstala problematika nedořešena a nedostala se do "slepých uliček archeologie". Iniciátoři této akce tak posunuli poznatky jedné záhady zase kousek dále.

Z uvedených výsledků vyplývají náměty na další postup výzkumu: Plánovitě pokračovat v pyloanalytickém výzkumu Roviny a dalších českých lokalit s megalitickými útvary Pokusit se nalézt pod kameny, stojícími od doby svého umístění "in situ", organický materiál, který by bylo možno datovat radiokarbonovou metodou (nejlépe dřevo). Vyloučit přitom kořenový systém dřeviny, která by mohla být mladší než doba usazení kamenů. Radiokarbonovou metodou stanovit stáří uhlíkových vrstev, příp. uhlíků přímo pod kameny Pokračovat v syntéze údajů z písemných a mapových podkladů z archivů, kronik, Historického průzkumu lesa, Lesních hospodářských plánů apod., tak, jak to již byo provedeno v publikaci HELŠUS & HLUŠTÍK (1991). Využít floristických, geobotanických, obecně přírodovědných a historicko-archeologických poznatků a vědomostí RNDr. F. Mladého, který studované území důkladně zná a mnoho desetiletí zde prováděl přírodovědecký výzkum.
Navržený postup počítá s vůdčím výzkumem archeologickým, doplněným výzkumem dalších odborníků (geolog, petrograf, fyzik, historik, malakozoolog, lesník apod.). Široký interdisciplinární výzkum této problematiky by si zasloužil samostatný grantový projekt GAČR.

Souhrn:

Kounovské kamenné řady v západních Čechách v oblasti Džbánské vrchoviny jsou zajímavým archeologickým objektem o charakteru menhirů. Jejich původ, účel a stáří se doposud nepodařilo zjistit. A to i přes to, že na místě byl prováděn archeologický výzkum a byly využity poznatky geologů, petrografů i pamětníků. Dodnes se neví, zda zmíněné objekty byly např. tržištěm, posvátným hájem, závodištěm, astronomickou pozorovatelnou, kalendářem, mezemi polí, obětištěm či přistávací dráhou. Všechny tyto funkce se totiž objektu přisuzují.
Nově byla zapojena do řesení problému i metoda pylové analýzy: Přes původní skepsi bylo ve vzorcích mělkých profilů (30 cm) pod kameny v řadě první a desáté zjištěno relativně velké množství pylových zrn a spór. Navíc se ukázalo, že získaná pylová spektra mají dobrou vypovídací hodnotu. Bylo prokázáno, že v době, kdy se zmíněná pylová spektra ukládala (mimo nejsvrchnější, 5 cm mocnou vrstvu humusu), byla přímo na místě pole. Potvrzují to vysoké hodnoty pylu Cerealia (obiloviny) i výskyt polních plevelů. Rovněž většina ostatních nalezených taxonů náleží synantropní vegetaci. Jsou to rostliny ruderálů, mezí, strání a luk, tedy biotopů, které vytvořil člověk. Lokalita byla odlesněna a jen sporadicky se vyskytovaly světlomilné dřeviny, které patrně rostly v kamenných řadách a v okolí (bříza, borovice, vrba jíva, bez černý a bez hroznatý, růže a další keře). Pyl dřevin původních lesních společenstev se vyskytoval pouze sporadicky. Zvláště nápadné byly vysoké hodnoty pylu vřesu (Calluna vulgaris) a spór plavuně vidlačka (Lycopodium clavatum). Spolu s výskytem spór kapradiny hasivky orličí (Pteridium aquilinum) a pylu vrbky úzkolisté (Chamaenerion angustifolium) to ukazuje na přítomnost degradovaných půd, dříve krytých lesem.

Na základě pylových analýz je možno předběžně a s velkou opatrností sdělit, že zjištěná pole by mohla být středověkého či mladšího stáří. To však nelze říci o samotných kamenných řadách, jejichž stáří může být vyšší.
Provedená pylová analýza měla za úkol zjistit, zda lze tuto metodu v případě studia těchto megalitických útvarů použít. Výsledky jsou pozitivní, ale je třeba pyloanalytický výzkum provádět v širším rozsahu a především rozšířit i výzkum dalších oborů. Navrhuji využít metodu radiokarbonového datování, pokračovat v archivních studiích písemných a mapových materiálů a do studia zapojit fyzika a přírodovědce, především zkušeného geobotanika a lesníka. Problematika megalitických objektů v ČR by si zasloužila samostatný grant, vedený archeologem.

 

Poděkování ... Autorka děkuje iniciátorům nového výzkumu lokality Rovina, p. J. Zemanovi, dr. J. Waldhauserovi,CSc. a Nadaci pro studium a výzkum hraničních jevů. Pracovníkům okresního muzea v Lounech patří dík za pomoc v terénu a odborné archeologické a geologické konzultace. Zvláštním díkem je autorka zavázána dr. F. Mladému,CSc., za řadu zajímavých botanických, archeologických i pamětnických informací.

Literatura:

HELŠUS J. & HLUŠTÍK A. (1991): Kamenné otazníky aneb megality v Čechách. Praha
MIKYŠKA R. et al. (1968): Geobotanická mapa ČSSR. 1. České země. Praha
SKLENÁŘ K. (1995): Slepé uličky archeologie. Záhady, omyly, podvody, objevy. Praha